FANDOM


(Vše, co je zde obsaženo, je neoficiální pracovní neobjektivní vyjádření.)

Slovník > Deklarace > Anglický originální text

Publikováno 2011214

Ediční poznámka 1 se týká některých používaných termínů, které, jak se mi zdá, nemají češtině zcela přesné a ustálené ekvivalenty.[1]

Anglický originál je dostupný ve formátu PDF.[2]

Deklarace navazuje na předchozí propamátkové dokumenty přijaté v rámci Evropského roku kulturního dědictví 2018,[3] Davoskou deklaraci a Berlínskou akční výzvu. Tyto dokumenty se obracejí na celou evropskou veřejnost a usilují vštípit jí vztah k památkám a ochotu hledat způsoby jejich rozvoje a ošetřování. V tom ovšem logicky sehrává roli mnoho stran, včetně vlastníků památek, architektů, úřadů, prosazujících platné regulativy. Proto je třeba, aby v rámci těchto aktivit památková péče důrazně využívala možností, jež se jí těmito apelativními dokumenty otevírají. Protože tyto možnosti se otevírají i trendům, které by mohly památky ohrozit.

Deklarace z Leeuwarden. Adaptivní využití památek: Ochrana a posilování hodnot stavebního dědictví pro budoucí generace

Evropa má bohaté a mnohostranné stavební prostředí, reprezentující silné duchovní, kulturní, společenské a ekonomické hodnoty. V důsledku ekonomického a společenského vývoje je dnes mnoho kulturních památek, ať už jsou či nejsou vedeny v seznamech, opuštěných a nevyužitých. Ztratily funkce, pro které byly původně postaveny – zejména to platí pro průmyslové, náboženské a vojenské objekty, ale i četné současné stavby z druhé poloviny dvacátého století.

Památkové objekty, které ztratily svoji původní funkci, však stále obsahují kulturní, historické, prostorové a ekonomické hodnoty. Adaptivní[4] opakované užití se nabízí jako strategie zaměřená na zachování těch prvků, které představují tyto hodnoty, přičemž současně přizpůsobuje památku pro nové využití. Nové funkce jsou tak spojeny s hodnotami dědictví v aktivním a smysluplném dialogu.

Během Evropského roku kulturního dědictví v rámci iniciativy nazvané Dědictví v přerodu: Rekonstrukce průmyslových, náboženských a vojenských prostor pro regeneraci městských a venkovských oblastí byly intenzivně diskutovány přínosy adaptivních strategií opětného využití památek, jakož i vhodné postupy, výzvy a překážky jejich uplatnění. Cílem tohoto prohlášení je zhodnotit zkušenosti získané v průběhu roku a zohlednit osvědčené postupy kvalitních intervencí.

Mnohostranné přínosy opětného užití stavebních památek

Díky inteligentní[5] obnově a úpravě může památka nalézt nové, kombinované nebo rozšířené využití. V důsledku toho se její sociální, ekologická a ekonomická hodnota zvyšuje, zatímco jejich kulturní význam se neztrácí.

  • Kulturní aspekty: památkové objekty jsou často prostorovými a sociálními orientačními body, které charakterizují krajinu a podtrhují identitu svého okolí. Vytvářejí emocionální základ místa a jsou hlavním nositelem místní a regionální identity. Zachováním dědictví může adaptivní opětné využití pomoci k udržení a posílení vnímání místních tradic a historie a poskytovat perspektivy pro budoucnost, a zároveň reagovat na potřeby multietnických a multikulturních společenství.
  • Sociální aspekty: opětným otevřením nepřístupných nebo nepoužívaných prostorů pro veřejnost, přizpůsobivým opětným využitím stavebního dědictví lze vytvářet novou společenskou dynamiku v příslušných oblastech, a tím přispívat k obrodě měst. Tyto projekty jsou příležitostí k zapojení občanů do formování jejich životního prostředí, což posiluje vztah k místu a demokracii. Navíc opětné využití památek může poskytnout základ pro školní a vzdělávací programy. Adaptivní opětné využití je proto základnou soudržnějších domén, a to jak v městských, tak i venkovských oblastech.
  • Environmentální aspekty: opětné využití našeho dědictví snižuje spotřebu stavebních materiálů, šetří energii a omezuje rozrůstání plochy měst. Často umožňuje energetickou modernizaci, což má za následek zlepšení energetických podmínek, vnitřního klimatu a zdravější podmínek. Kvalitní projekty navíc ze své podstaty zajišťují dlouhodobou použitelnost, flexibilitu a přizpůsobivost budoucím potřebám. Adaptivní opakované použití proto přispívá k budování odolnějších a udržitelnějších měst a k uplatňování principů uzavřené ekonomiky v zastavěném prostředí.
  • Ekonomické aspekty: opětné využití našeho stavebního dědictví může přispět ke zvýšení atraktivity oblastí. Kvalitní architektura je na jedné straně hlavním faktorem identity (značky) místa, vytváření pracovních míst a růstu, zejména v odvětví cestovního ruchu. Na druhou stranu nové funkce přivádějí nové uživatele a začleňují území do nových ekonomických vazeb. Znovu využívané kulturní památky opouštějí izolaci a mohou působit jako společenské katalyzátory v širším kontextu.

Podpora promyšlených přístupů založených na kvalitě

Adaptivní projekty opětného využití přinášejí během svého životního cyklu konkrétní výzvy. Procesy, které upřednostňují a zajišťují flexibilitu, participační přístupy, inovace, zadávání zakázek založené na kvalitě, multidisciplinární týmy, finanční životaschopnost a dobré "příběhy", mohou dlouhodobě přispět k úspěšným projektům.

  • Flexibilita s ohledem na regulační rámec a normy: modernizace našeho budovaného dědictví podle současných standardů z hlediska přístupnosti, bezpečnosti a energetické náročnosti přináší řadu výzev. Pokud se uplatní nadměrně přísně, mohou plánování a stavební předpisy zabránit vzniku kreativních řešení a podkopat kvalitu projektů. Flexibilita musí být zakomponována do plánování a orgánů místní správy.
  • Účast občanů: které památky je třeba zachovat, odstranit nebo znovu využít, musí být projednáváno demokratickým a participativním způsobem. Konzultace občanů je nejvhodnějším způsobem, jak získat podporu pro finanční investice a zajistit, aby projekt odpovídal potřebám místního obyvatelstva. Takové debaty posílí společenskou interakci a odpovědnost společnosti za místní kulturní dědictví.
  • Dočasné využití nevyužívaných prostorů může být vynikajícím způsobem testování možných budoucích funkcí, může přispět ke zvýšení povědomí o hodnotách budov. Kromě toho může dočasné využití přispět k udržení stavby v dobrém stavu. Adaptivní intervence opětného použití, zejména pokud jsou dočasné, by měly být v co největší možné míře reverzibilní, aby se umožnilo budoucí opětné použití nebo návrat k původnímu stavu budovy.
  • Aktivní odpovědnost příslušných veřejných orgánů: Proces průběžného výzkumu, výběru a právní ochrany památkově chráněných budov vyžaduje aktivní pozornost příslušných veřejných orgánů, aby mohly být testovány možnosti adaptivního nového využití vzhledem k požadavkům vyplývajícím z právně chráněného stavu dědictví a integrovány do záměrů využití.
  • Veřejné zakázky založené na kvalitě: postupy výběru projektů musí být jasně zaměřeny na kvalitu s cílem vyhledat ekonomicky nejvýhodnější nabídky pro zadávání zakázek. Architektonické soutěže jsou nejlepším způsobem zadávání architektonických služeb.
  • Multidisciplinární týmy a přístupy založené na spolupráci: odpovědnost za rekonstrukci stavebního dědictví sdílí mnoho zúčastněných stran. To vyžaduje vytvářet multidisciplinární týmy, které spolupracují od samého počátku projektu, aby diskutovaly o technických, ekonomických a právních možnostech a vyřešily možné protichůdné zájmy.
  • Ekonomická životaschopnost: pro dlouhodobé nové využití je důležité zajistit, aby zachování památkových hodnot bylo slučitelné s ekonomickými požadavky projektu (renovace, využívání a údržba budovy).
  • Dobrá prezentace záchrany, využívající veškeré příležitosti nabízené digitálními technologiemi, je klíčem k informování o historii místa a pro zvýšení vnímání hodnoty kulturního dědictví.

Dialog mezi dědictvím a současnou architekturou

Dialog mezi minulostí, současností a budoucností je nutnou charakteristikou projektů opětného využití. Architektonický projekt zhmotňuje myšlenky a představuje vhodný okamžik k tomu, aby se do diskusí zapojily rozličné přístupy.

  • Otevřený dialog mezi minulostí, současností a budoucností by měl umožňovat zprostředkování a dosažení rovnováhy mezi prvky dědictví a novými intervencemi, které se promyšleně spojují pro budoucí využití, a to prostřednictvím citlivého a fundovaného zvažování zúčastněných zájmů.
  • Rozmanitost a teritoriální přístup: památková místa by měla být chápána v širším územním kontextu (okres a město), aby byla plně zohledněna jejich integrace do městského prostředí a přírody, a zároveň přizpůsobení výzvám v podobě potřeb přístupnosti a mobility. Otevíráním vůči okolnímu prostředí mohou památky vytvářet novou dynamiku a přispívat tak k regeneraci městské struktury.
  • Individuální přístup založený na znalostech: různé zúčastněné strany přinášejí každému projektu různorodé otázky a možnosti, takže není možné přístupy a řešení striktně standardizovat. Projekty opětného využití naopak vyžadují zakázková architektonická řešení, založená na pečlivém posouzení specifické povahy stávající budovy pomocí adekvátních metodologií založených na komplexním odborném pohledu na kulturní dědictví. Důkladné pochopení budovy a jejího historického "místa" je předpokladem pro posouzení možných změn v dané budově a návrhů na nové formy s ní spojené.

Adaptivní opětné využití stavebního dědictví přináší mnoho výhod jednotlivcům a společnosti, současným i budoucím generacím. Přesto je stále považováno za nevýnosnou možnost, protože plánování a stavební předpisy stále mnohdy brání rozvoji projektů opětného využití. Je nezbytné zvýšit citlivost všech zúčastněných stran – místních a regionálních veřejných orgánů, finančního sektoru, vlastníků a profesionálů v oblasti dědictví – k přínosům a výzvám spojeným s těmito projekty a podporovat vzájemné sdílení informací v Evropě, protože již existuje mnoho osvědčených postupů a řešení.

Adaptivní opětné využití vyžaduje přijetí "živého" přístupu k našemu zastavěnému prostředí; je třeba přijmout skutečnost, že naše stavební dědictví je součástí kulturní krajiny, která může být v případě potřeby znovu zpracována a přeformulována, a to v důsledku sociálních, kulturních, ekologických a ekonomických potřeb naší doby. Tímto způsobem může být naše stavební dědictví smysluplně a tvůrčím způsobem začleněno do života současné společnosti a konzervováno tak udržitelným způsobem pro budoucí generace.

Jak je uvedeno v Davoské deklaraci, "kulturní dědictví je důležitou součástí vysoce kvalitní Baukultury" – stavební kultury. Přizpůsobivé opětné využití stavebních památek představuje nezbytnou strategii, jak čelit výzvám vyjádřeným v Davoské deklaraci a dosáhnout vysoce kvalitní stavební kultury v Evropě, chápané jako "nový adaptivní přístup k formování našeho zastavěného prostředí (...), který má kořeny v kultuře, vytváří sociální soudržnost, zajišťuje environmentální udržitelnost a přispívá ke zdraví a blahu všech".

Odkazy

Reference

  1. Není mi zcela jasné, co v naší terminologii odpovídá termínu adaptivní. Nejedná se o adaptabilní, což asi znamená především přizpůsobitelný (schopný přizpůsobení). Mohlo by se tedy jednat o přizpůsobivý, což ale má v češtině trochu přehlíživý nádech (jako byl "kam vítr tam plášť) či přizpůsobovaný. A to je ve vztahu k památkám patrně autory zamýšleno jinak, protože sice jde o přizpůsobení a přizpůsobitelnost památek, ale není to hlavní cíl. Adaptace by měla být provedena především s ohledem k hodnotám památky, takže ono přizpůsobení vlastně musí být na maximum ohleduplné. Ale možná v tom jen zatím nemám zcela jasno... Podobné nejasnosti lze pociťovat u pojmů týkajících se stavebního dědictví, zastavěného či vystavěného prostředí, "míst" = "sites" apod. U nás se spíše používá architektonické dědictví, ale u mnohých podružných staveb, dotvářejících podstatně prostředí, vlastně nelze mluvit o architektuře...
  2. K tomu jsou dostupné i další doprovodné informace Evropské rady architektů, ale zde jsou linky na stránky aktualit news (zatím?) nestabilní, ad hoc kalkulované, takže je nelze sdílet.
  3. K tomu blog zde.
  4. Snad lze v našem prostředí říci šetrné, citlivé?
  5. Smart… Zasvěcené? Chytré asi v češtině ne...
© Jan Sommer, 20181214 – překlad a úvodní poznámka