Pozdně barokní mansardovou střechu domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze nahradila v roce 1977 dlátová střecha gotizující formy s krovem z ocelových nosníků.
Krovy historických budov byly vesměs dřevěné, v našich podmínkách většinou z tesaných trámů (převážně jedlových, borových či smrkových). Dřevo se většinou používá dosud i při rekonstrukcích památek. Spíše výjimečně a často přes odpor ze strany památkářů, se uplatní i jiný materiál. Tak je tomu i s užitím kovu. Pak se obvykle jedná o ocelové válcované nosníky, které mohou být spojovány svařováním, ale s ohledem na deformace (zejména při změnách teploty) také šroubované (zejména v 19. století také nýtované).
Známým kovovým krovem v ČR je nosná konstrukce střechy z novogotické přestavby chrámu sv. Víta v Praze na Hradčanech.
Jako kovové krovy lze rovněž chápat střešní konstrukce skleníků, nádražních hal, tržnic a řady dalších zejména užitkových stavebních typů (skladové haly, hangáry) i příkladů moderní architektury (letištní haly).