Kategorie: Slovník
Testovní stránka. Subjektivní, nezávazné; nevhodné užívat bez ověření v seriózních zdrojích!
Pavlače na dvoře honosného měšťanského domu v Praze na Malé Straně. Dolní pavlač je nesena konzolami nad přízedními pilířky, horní je podepřena nejspíše dřevěnou konstrukcí zakrytou podbitím na ramenátech ve tvaru fabionu, patrně omítnutým na rákos.
Pochozí plocha obvykle vykonzolovaná, balkónovitě předsazená před průčelí budov v úrovni podlah vyšších podlaží budov. Zpravidla slouží k zajištění přístupu do místností v patrech domů, pokud v domě nejsou z historických či technických důvodů chodbové trakty. Místnosti jsou k tomu vybaveny (samostatnými) vstupy v obvodové zdi, dostupnými z pavlače.
Funkce[]
Pavlače jsou ve středoevropských podmínkách typické pro vícepodlažní městské domy s nájemními byty ve větším počtu v každém podlaží. Pavlače u tohoto domového typu (pavlačový dům) zajišťovaly dosažitelnost jednotlivých bytů od obvykle jediného společného schodiště, spojujícího jednotlivá podlaží vzájemně a s vnějším vstupem do domu.
Pavlačemi byly zejména v 19. století dostupné také společné části vybavení domů (záchody – obvykle na konci pavlače u jedné ze štítových zdí apod.; vodovody – dlouho nebyly vodovody instalovány do jednotlivých bytů).
Gotická hradní věž nahoře s předsazeným obranným ochozem, obdobným pavlači, s cihelnou parapetní zídkou. Dole novodobá železobetonová pavláčka spojující hradební ochoz vlevo s portálkem vstupu do věže.
Konstrukce pavlačí může být po technické stránce i z hlediska výtvarného provedení velmi různá. Pavlačemi jsou také předsazené ochozy na vnitřních stranách gotických hradeb. Pavlače či drobnější pavláčky se od středověku objevovaly v měšťanských domech, zajišťovaly komunikaci k vyvýšeným částem věží apod. V jistém smyslu jsou pavlačí také např. patrové arkády renesančních zámků, šlechtických paláců apod..
K příkladům ze starší historie patří např. zaniklé pavlače u hradních paláců na raně gotickém hradu Bezděz, které umožňovaly přístup do jednotlivých místností v patrech, ale 1. patro královského paláce také spojovaly s tribunou v hradní kapli.
Pavlače byly v našich podmínkách nedílnou součástí venkovských domů v těch oblastech, ve kterých se stavěly domy patrové. Obvykle probíhají po dvorní straně domu, často jen v krátké části. Pavláčky se objevují u hospodářských staveb s patrem (špýchárky) jako krátké komunikace mezi vnějším schodištěm a vstupem.
Hala domu z počátku 20. století s pavlačí zpřístupňující obytné místnosti v patře.
Interiérové pavlače jsou méně časté. Vyskytují se často z důvodů provozních v rozlehlých prostorách. Vedle empor, kůrů apod. v kostelích se objevují drobné pavláčky právě v kostelích jako spojnice k vyvýšeným vstupům do zvonic, trezorů, archivů apod. Pavlače se uplatnily i v zastřešených dvorcích městských domů (Jihlava), ale také v novějších obytných domech s centrálními halami (často s anglickou inspirací).
V relaci k případnému postupnému zřizování některých objektů mohly být dřevěné pavlače provizorním řešením před výstavbou zděných arkád apod.
Forma[]
Pavlače musejí mít pochozí plochu či podlahu (bývá dlážděná, ale může se použít i lehčí a snáze dostupné dřevo) a zábradlí, nutné pro bezpečnost osob (často je zábradlí dřevěné – bedněné, laťové apod., ale velmi často také kovové, mnohdy ozdobně provedené z kovaných či litinových prvků; kvůli hmotnosti se obvykle jen na podklenutých arkádách můžeme setkat s kamenným zábradlím). S cílem zamezení možných vlivů klimatu dochází i k zakrytí celé stěny pavlače – pohledově a funkčně tak vzniká vlastně chodbový trakt, konstrukčně však jde stále o pavlač. Často docházelo k vytvoření stěny na vnější straně pavlače dodatečně, obvykle z lehkého materiálu (bednění).
Pavlače staršího domu byly modernizovány na počátku 20. století a ozdobně zaskleny (Praha, Nové Město).
Zejména od závěru 19. století bývaly pavlače opatřeny rozměrnými okny, propouštějícími dostatek světla, ale chránícími před mrazem či deštěm a sněhem.
Konstrukce[]
Pavlače se po materiálové stránce vytvářely z nejrůznějších zdrojů. Jednoduché mohou být celodřevěné, často se materiály kombinovaly (rovněž s ohledem na statické zajištění vykonzolované konstrukce se užívaly různé kotvící prvky). V novější době se na pavlačích začínaly uplatňovat i železobetonové prvky (zejména desky podlahových polí).
Kamenný krakorec nejspíše pochází ze zaniklé pavlače (asi po 1800).
Různé materiály se používaly i pro následné úpravy (měnící se požadavky na komfort často vedly k vytváření vnějších stěn; deformace vykonzlované konstrukce mohly vyvolávat zesilování nosné konstrukce). Na konci 18. a na počátku 19. století se častěji objevovaly masivní pavlače na kamenných krakorcích.
Související[]
Pavlačový dům[]
Dvůr pavlačového domu v Praze na Nové Městě (19. století, pozdější úpravy).
V zásadě se jedná o specifický typ domu, zpravidla městský dům s nájemními byty i jinými prostorami (krámy, dílny a sklady v přízemí a suterénu), a to jeho časově vymezenou vývojovou formu. V našich podmínkách se s nimi setkáváme v zásadě po celé 19. století. Pavlačemi mohly být opatřovány i starší domy, případně byly dispozice doplňovány o nová dvorní křídla s pavlačemi apod. Na konci 19. století se pak vyvíjejí domy se složitějšími dispozicemi, vybavené např. světlíky a samostatnými záchody v bytech, situovanými ve střední části dispozice bez přímého osvětlení okny ve fasádách.
Pavlačový dvůr[]
Klasicistní pavlačový dvůr v Praze na Starém Městě.
Dvůr domu obklopený pavlačemi. Jako o pavlačovém dvoru lze mluvit i u jednokřídlého domu, který má na dvorní straně pavlače.
Pavláčka[]
Dřevěná pavláčka na zděném špýchárku venkovské usedlosti ve středních Čechách.
Drobná pavlač, obvykle krátká, probíhající jen po malé části průčelí apod.
Pavlačová tribuna[]
Zvláštním typem pavlače jsou pavlačové tribuny v kostelech. Příznačné jsou zejména pro románské kostely. Označení se používá vcelku synonymicky s emporou. Případně se objevuje také označení pavlačová empora či kruchta. Přitom jde např. o odlišení od věžní tribuny.
V literatuře je užívání termínu nepravidelné (či libovolné?). V zásadě se setkáváme s označením pavlačová tribuna jak pro tribuny podpírané na čelní straně arkádou a podklenuté, tak i pro tribuny dřevěné, vynášené pouze příčnými trámy vetknutými do podélných stěn lodi, případně podepřenými na krakorcích, eventuálně s dřevěnou vzpěrou pod čelním trámem.
Jako pavlačové tribuny lze chápat i dřevěné hudební kůry, v některých případech rozvinuté v širokém rozsahu podél obvodových zdí kostela, případně i ve více úrovních (týká se zejména protestantských kostelů renesančních a barokních na západě a severozápadu našeho území v návaznosti na praxi v Německu).
Arkády[]
Obdobnou funkci plní stavebně náročnější patrové arkády, opatřené na vnější straně samostatnou nosnou zdí (pak se konstrukčně může jednat o samostatný trakt).
Další významy[]
Pavlač je vzhledem k přehlednosti a možnostem více méně náhodného a neformálního setkávání většího počtu lidí oblíbeným impulzem k žertování na téma některých lidských vlastností. Příznačné jsou "pavlačové drby" (a drbny). Obdobou jsou "kuloárové řeči", spojované ovšem spíše s tajnými domluvami na úkor nepřítomných osob apod.
Souvislosti[]
V některých případech může s konstrukcí pavlače souviset jiná provozní část, pokud je situována před čelní stěnu budovy. Může se jednat např. o závětří, chráníci vstup do objektu situovaný pod pavlačí.
Odkazy[]
Obrázky pavlačí a balkónů vodních mlýnů (vodnimlyny.cz)