Antická hlavice druhotně použitá ve středověké stavbě. (Západní předsíň dómu v Cefalú, Sicílie.)
Kategorie: Slovník.
Obvykle fragment architektonického článku za zaniklé stavby, vezděný do zdiva novější budovy. Případně jinak využité, nebo i volně uložené zlomky nebo i celé části sloupů, hlavic, říms, ale i drobných cenností (gemmy, šperky). Původně byly bez uměleckého či jiného záměru získávány z opuštěných a ruinózních staveb a vkládány do nově budovaných objektů.
Záhy však byly uplatňovány také jako relikvie – připomínky historicky významných či bájemi opředených staveb – a vkládány do nově budovaných objektů ze symbolických důvodů.
Raně křesťanské i románské chrámy v Římě, v celém Středomoří, ale také ve Francii, využívaly antických sloupů a dalších prvků. Do císařské kaple Karla Velikého v Cáchách byly přivezeny antické sloupy z italské Ravenny (snaha podpořit symbolicky ambice navázat na římské impérium).
Vždy je ovšem třeba jednotlivě zkoumat podněty k uplatnění spolií, protože ty byly velmi často zcela utilitární (rozebíraná starší stavba sloužila čistě jako kamenolom).
V křesťanském umění se spolie mohou řadit k dalším relikviím, u kterých má zásadní význam jejich doložitelná pravost – souvislost s biblickou událostí, životem světce apod. (Podobně, jako symbol kříže je základním znakem niterného vztahu k víře.)
Od renesance se začínají takové prvky cíleně shromažďovat a obchodním způsobem distribuovat do honosných vil a paláců, ale také instalovat do romanticky laděných umělých zřícenin v zámeckých parcích apod.
Během 19. století se prohlubuje podrobné studium památek (Egypt, Mezopotámie, Řecko…) a fragmenty z nalezišť jsou uplatňovány na mnoha stavbách evropského i amerického západu. Postupně jsou budována rozsáhlá muzea, kde jsou dovezené spolie prezentovány, případně jsou s doplněním nosných konstrukcí budovány rekonstrukce celých objektů či jejich částí (Pergamonský oltář v Berlíně, muzeum The Cloisters v New Yorku).
Také v moderní době bývají s oblibou vkládány historické artefakty do funkcionalistických či jiných stroze působících objektů pro emotivní kvality vyvolávaného kontrastu, ale také z důvodů připomínek oblíbené vzdálené končiny apod. Obdobně jako působí např. trámové či kamenné konstrukce z původních staveb včleněné do novodobé prostory se skleněnými stěnami či kovovými náznaky chybějících částí stavby apod. (obchodní palác na náměstí Republiky v Praze, dům U Rotta na Malém náměstí v Praze). Podobně vytrženým způsobem se uplatňují v moderní době velmi často i muzejní či galerijní instalace (Ara Pacis), relikty staveb ponechávané „in situ“ v modernizovaných interiérech apod. V současné památkové péči se tedy jedná také o jeden z aktuálních problémů.
Uplatnění spolií může být z hlediska památkové péče jednou z cest uchování cenných prvků starších objektů, které by jinak byly při modernizaci odstraněny a zničeny, případně uloženy na jiném místě (tedy bez vztahu k autentickému místu původu).
V tomto smyslu pak spolie mají i didaktický význam jako svědectví o minulých dobách, velmi důležité, pokud nebylo možné zabránit zániku předchozí stavby, anebo se jedná např. o vyzdvižené relikty získané archeologickým výzkumem apod.
Příklady:
Levín.
Levín. Gotický svorník pietně uložený ve zdivu barokního kostela. (Zdroj: Wikimedia Commons, lic. CC by-sa; 20160417)
Literatura: